Melisa
Liam: ,,Mel, nepůjdeš semnou na zahradu?...Chci ti něco ukázat" pousmál se.
Stoupla jsem od stolu, a šla za ním.
Já: ,,Co jsi mi chtěl ukázat?" šla jsem pomalu za ním.
Liam:,,To je překvapení" koukl takovým krásným pohledem, a mrknul na mě.
Já: ,,Tak to doufám že to bude stát za to" usmála jsem se.
Pokračovali jsme přes velkou zahradu...
Liam: ,,Tak, tady to je...Krása co?"
Byli jsme u velikého dubu, kolem kterého byla dokola udělaná lavička.
Já: ,,Ani mi nepovídej. Je tu nádherně."
Liam: ,,Chodím sem, když si chci vyčistit hlavu, ještě nikoho jsem tu s sebou neměl."
Cože??.....Nevěřím že by mě sem vzal jen tak.....musí v tom něco být...pomyslela jsem si, když sem si za ním sedala.
Liam: ,,Řekni mi proč jsi v Anglii?"
Já: ,,Budu tu po prázdninách studovat vejšku"
A najednou nastalo takové to trapné ticho....
Liam
Sakra, co mám říct?...Má jí říct už teď že mi padla do oka už od toho co jsem ji uviděl ve dveřích, nebo ne?! Co když ke mě nic necítí? Pokládal jsem si různé otázky tohohle typu, když promluvila.
Mel: ,,Říkala jsem si....no....jestli bys nezašel se mnou někdy třeba na oběd"
Já: ,,Moc rád, můžeme se domluvit s klukama a půjdeme." co jsem to řekl? určitě semnou chtěla být sama ...sakra!
Mel: ,,S klukama? Já myslela že..." nedořekla..a podívala se smutně do země.
Já: ,,Moc rád s tebou půjdu SÁM na oběd" Při slově sám jsem to zdůraznil.
Koukla se mi do očí, a vyčaroval se jí úsměv na tváři.
Mel: ,,Dobře, dal bys mi prosím číslo?" řekla a podala mi mobil, abych jí tam napsal číslo.
Ani chvíli jsem nečekal, a mobil s radostí vzal. Poté jsem si i od ní vzal číslo, a vzaceli jsme se do domu.
Chytnul jsem ji kolem ramen, a ještě jsme si povídali. Byl jsem strašně šťastnej, že jsme se domluvili. Úsměv na tváři jsem ani zakrývat nemusel.
Mel
Liam: ,,Moc rád, můžeme se domluvit s klukama a půjdeme."
Cože? On mě nechce. Teď mi to dal jasně najevo. No ještě něco zkusím
Já: ,,S klukama? Já myslela že..." Smutně jsem se koukla do země, a doufala, že nebudu brečet.
Liam: ,,Moc rád s tebou půjdu SÁM na oběd"
Jen co to dořekl, vytvořil se mi na obličejí úsměv od ucha k uchu. Bože...Musela jsem vypadat, jako debil. Říkala jsem si sama pro sebe.
Nakonec jsme si vyměnily čísla, a šli zpět k domu.
COŽE? ...co to je? ...Mia seděla v s klukama v obíváku na zemi, a všichni byli skoro celí vyslečení. Teda až na Miu. Ta měla na sobě ještě šaty. Vešli jsme dovnitř, kde panovala opravdu dobrá nálada.
Já: ,,Mio?" smála jsem se a ukázala na Harryho, Niallera a Zayna, kteří tam seděli v boxerkách
Mia: ,,Noo...zepej se jich sama. Pře předemnou.......(pokračování příště :D )
Přestavte si kolem toho dubu tu lavičku kolem dokola :D
Žádné komentáře:
Okomentovat